Přístupnost webu: koho váš web vylučuje a co říká zákon

Přístupnost webu znamená, že vaše stránky dokáže použít i člověk, který špatně vidí, neslyší, nemůže používat myš nebo se hůř soustředí. V Česku takových lidí žije podle ČSÚ 1 313 tisíc, tedy 15 % populace od 15 let. Od 28. června 2025 navíc část firem k přístupnosti zavazuje zákon č. 424/2023 Sb. a za jeho nesplnění hrozí pokuta až 10 milionů korun.

Zákon má ale zásadní výjimku pro mikropodniky, takže na většinu malých českých e-shopů přímo nedopadá. To je přesně důvod, proč tenhle článek nezačíná paragrafem, ale počtem zákazníků. Nepřístupný web totiž nestojí peníze až ve chvíli, kdy přijde kontrola. Stojí je každý den, kdy někdo nedokončí objednávku, nevyplní formulář a odejde ke konkurenci. Zákon je jen ta menší část problému.

Koho váš web vylučuje?

Podle Výběrového šetření osob se zdravotním postižením, které Český statistický úřad sbíral v letech 2023 a 2024 a zveřejnil v březnu 2025, žije v Česku 1 313 tisíc osob se zdravotním postižením (otevře v novém okně). Je to 15 % obyvatel od 15 let. Oproti předchozímu šetření z roku 2018, kdy jich bylo 1 152 tisíc a podíl 13 %, jde o výrazný nárůst.

To číslo je navíc spodní hranice. Šetření zahrnuje jen osoby od 15 let žijící v soukromých domácnostech, nezapočítává tedy děti ani lidi v pobytových zařízeních. Skutečný počet lidí, kteří na vašem webu narazí na bariéru, je vyšší. A pokud vás láká odbýt to jako okrajovou skupinu, podívejte se na věkovou strukturu.

Ve věku 80 až 89 let má nějaké zdravotní postižení 57 % lidí, nad devadesát let 73 %. Přístupnost webových stránek tedy není otázka jedné menšiny, je to otázka stárnutí. A Česko stárne: ke konci roku 2024 tu žilo 2,256 milionu lidí ve věku 65 a více let (otevře v novém okně), tedy 20,7 % populace. To je pětina trhu, u které rok od roku roste pravděpodobnost, že drobné písmo, šedý text na světlém pozadí nebo formulář bez popisků prostě nezvládne.

Nejde přitom jen o Česko. Světová zdravotnická organizace v březnu 2023 uvedla, že se zdravotním postižením žije 1,3 miliardy lidí, tedy 16 % světové populace (otevře v novém okně). Jeden ze šesti. Pokud prodáváte i do zahraničí, platí ten poměr i pro vaše návštěvníky.

Bariéra ale u každého vypadá jinak. ČSÚ sleduje i to, kterých oblastí se postižení týká, a součet je vyšší než celkový počet osob, protože se jednotlivá omezení běžně kombinují.

K tomu připočtěte barvoslepost, která se do statistik zdravotního postižení obvykle nedostane, ale na webu se projeví okamžitě. Podle organizace Colour Blind Awareness postihuje přibližně jednoho z dvanácti mužů a jednu z dvou set žen (otevře v novém okně). Jde o údaj advokační organizace, ne o recenzovanou studii, berte ho tedy jako řádový odhad. Praktický důsledek ale platí bez ohledu na přesnost čísla: pokud u formuláře signalizujete chybu jen červenou barvou a úspěch jen zelenou, část zákazníků ten rozdíl nevidí.

Celé se to dá shrnout jednou větou. Nejsou to „postižení uživatelé“, jsou to zákazníci. Často ti starší, kteří mají peníze, čas i chuť nakupovat, a kteří na váš web přišli s jasným úmyslem něco koupit nebo se na něco zeptat.

Co se stane, když web přístupný není?

Nejčastěji citovaná data o chování těchhle zákazníků pocházejí z britského průzkumu Click-Away Pound z roku 2019. Podle něj 69 % nakupujících s postižením odejde z webu (otevře v novém okně), který se jim špatně používá, a 86 % z nich by raději utratilo víc peněz tam, kde nakoupit dokážou. Ztracené tržby britských obchodníků průzkum vyčíslil na 17,1 miliardy liber.

Tahle čísla berte jako ilustraci chování, ne jako tvrdý ukazatel. Jde o britský průzkum se samovýběrem respondentů z roku 2019 a přepočítávat ho na české koruny by byla statistická fantazie. Zajímavý je ale směr, který ukazuje: uživatel, který na bariéru narazí, obvykle nenapíše stížnost ani nezavolá na podporu. Prostě zavře záložku.

V praxi má nepřístupný web čtyři druhy nákladů. Přímo ztracenou objednávku nebo poptávku, kterou v analytice nikdy neuvidíte jako chybu, jen jako opuštěný košík. Náklad na obsluhu, když zákazník místo samoobsluhy zavolá a někdo z vaší firmy s ním musí objednávku projít po telefonu. Reputační riziko, protože špatná zkušenost se v komunitě lidí s postižením šíří rychle a nemizí. A u firem, na které dopadá zákon, ještě riziko právní. Pokud vám z webu obecně nechodí poptávky, přístupnost je jedna z příčin, které se skoro nikdy nekontrolují: ostatní rozebíráme v článku proč váš web nepřináší poptávky.

Jak jsou na tom weby dnes?

Špatně, a poprvé po letech ještě hůř než loni. Projekt WebAIM Million testuje každý rok automatizovaným nástrojem milion domovských stránek. V analýze z února 2026 mělo 95,9 % testovaných domovských stránek alespoň jednu automaticky detekovatelnou chybu proti WCAG (otevře v novém okně), zatímco v roce 2025 to bylo 94,8 %. Šest let, kdy se stav pomalu zlepšoval, tím skončilo. Průměrný počet chyb na jednu stránku stoupl z 51 na 56,1.

To číslo čtěte přesně tak, jak je: jde o chyby, které dokáže odhalit automat, a jen o domovské stránky. Neznamená to, že 95,9 % webů je nepoužitelných, ani naopak, že zbytek je v pořádku, protože velkou část bariér automat vůbec nevidí. Zajímavější než celkové číslo je stejně skladba chyb. Šest nejčastějších typů totiž tvoří 96 % všech nalezených problémů. Jinými slovy: nejde o exotickou vědu, pořád dokola se opakuje šest stejných věcí.

Většina z toho jsou přitom chyby, které se dají odstranit už při stavbě webu a pak je jen držet. V PIXLO STUDIO má každý obsahový obrázek alternativní text, dekorativní grafika je před čtečkou naopak skrytá atributem aria-hidden a loga v SVG mají focusable="false", aby na nich klávesnice zbytečně nezastavovala. U blogových článků je alt text povinné pole v datech, takže článek bez popisu obrázku ani nevznikne. Není to hrdinství, je to jen rozhodnutí neopakovat chybu, kterou má polovina internetu.

Musí být váš web podle zákona přístupný?

Od 28. června 2025 platí zákon č. 424/2023 Sb., o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb (otevře v novém okně). Je to česká transpozice evropského aktu o přístupnosti, tedy směrnice EU 2019/882. Dopadá mimo jiné na služby elektronického obchodování, tedy na e-shopy, dále na spotřebitelské bankovní a finanční služby, elektronické komunikace, přístup k audiovizuálním mediálním službám, osobní dopravu a e-knihy.

Klíčová je ale výjimka v § 2 odst. 3 písm. a). Zákon se nevztahuje na služby poskytované mikropodnikem, tedy podnikem, který má méně než 10 zaměstnanců a zároveň jeho roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony eur. Obě podmínky musí platit současně. Prakticky to znamená, že na většinu malých českých e-shopů povinnost přímo nedopadá, ať už vám kdokoli tvrdí cokoli. Věta „od června 2025 musí být každý e-shop přístupný“ je věcně chybná.

Platí to ale i obráceně a tady bývá nepříjemné překvapení. Stačí, aby firma přijala desátého zaměstnance, a výjimka padá, aniž by se na webu cokoli změnilo. Výjimka navíc kryje jen služby: na výrobce a dovozce dotčených výrobků se nevztahuje vůbec.

Když povinnost platí a firma ji nesplní, sazby nejsou symbolické. Za nesplnění požadavků na přístupnost služby lze podle § 25 odst. 7 písm. a) uložit pokutu až 10 000 000 Kč. Je to nejvyšší ze čtyř sazeb, které zákon zná (10, 5, 2 a 1 milion korun). U e-shopů dozoruje Česká obchodní inspekce. Postup přitom není „kontrola a hned pokuta“: ČOI nejdřív vyzve k nápravě a zveřejní seznam služeb, které požadavky nesplňují. Ten seznam bývá v praxi nepříjemnější než samotná sankce.

Zákon má ještě dvě povinnosti, na které se zapomíná. Podle § 14 musí poskytovatel ve všeobecných obchodních podmínkách nebo v obdobném dokumentu zveřejnit, jak jeho služba požadavky na přístupnost splňuje. Za nezveřejnění hrozí pokuta až 1 milion korun. A podle § 15 se z povinnosti dá vyvázat, pokud by pro poskytovatele znamenala nepřiměřenou zátěž nebo by si vyžádala zásadní změnu služby. Nestačí to ale prohlásit: je potřeba písemné posouzení, uchovat ho pět let a informovat dozorový orgán. Kdo navíc na přístupnost čerpal dotaci, se nepřiměřenou zátěží hájit nemůže.

Nejméně intuitivní je srovnání se státní správou. Weby veřejného sektoru se řídí starším zákonem č. 99/2019 Sb., účinným od roku 2019, jehož dodržování kontroluje Digitální a informační agentura. Ta může uložit opatření k nápravě s lhůtou do šesti měsíců, ale žádné pokuty ten zákon neobsahuje. Výsledek: soukromému e-shopu, který překročí deset zaměstnanců, hrozí až deset milionů, zatímco úřadu s nepoužitelným webem finančně nehrozí nic.

Tenhle přehled je informativní a nenahrazuje právní posouzení. U hraničních případů, typicky když se firma pohybuje kolem hranice mikropodniku nebo kombinuje víc druhů služeb, se vyplatí konzultace s právníkem. Jak takové prohlášení vypadá v praxi, si můžete přečíst v našem prohlášení o přístupnosti. Co dalšího musí být na webu podnikatele povinně, shrnujeme v článku povinné údaje na webu pro OSVČ a malé firmy.

Co znamená WCAG a co po vás reálně chce?

Zkratka WCAG (Web Content Accessibility Guidelines) označuje mezinárodní metodiku pro přístupnost webových stránek a jejich obsahu. Zajímavé je, že český zákon o přístupnosti WCAG nikde nejmenuje. Cesta k němu je nepřímá a stojí za to ji znát, protože se o ní na trhu šíří dost nesmyslů.

• Zákon požaduje, aby byla služba vnímatelná, ovladatelná, srozumitelná a stabilní. Konkrétní techniky nepředepisuje.
• Předpoklad shody podle § 16: kdo splní harmonizovanou normu, u toho se má za to, že splnil i požadavky zákona.
• Harmonizovaná norma EN 301 549 ve verzi V3.2.1: její kapitola 9 odpovídá WCAG 2.1 na úrovni AA.

Prakticky tedy platí, že měřitelnou laťkou je dnes WCAG 2.1 úrovně AA, ne WCAG 2.2. Novější verze normy s číslem 4.1.0 je zatím jen ve stavu návrhu. Pokud vám někdo tvrdí, že „zákon vyžaduje WCAG 2.2“, není to přesné. Novější verzi metodiky přesto dává smysl brát jako rozumný cíl pro nový web, protože norma ji dřív nebo později dožene.

Čtyři principy zní abstraktně, ale dají se přeložit do velmi konkrétních otázek.

Které bariéry potkáváme na webech nejčastěji?

Následující seznam v praxi pokryje většinu problémů. Není seřazený podle náročnosti opravy, ale podle toho, jak často na dané bariéry narážíme.

• Nedostatečný kontrast textu. Světle šedý text na bílém pozadí vypadá elegantně na kvalitním displeji v kanceláři a je nečitelný na mobilu na slunci. WCAG AA chce u běžného textu poměr alespoň 4,5:1. Hlavní text na webu PIXLO STUDIO má 6,79:1, tedy s rezervou.
• Obrázky bez alternativního textu. Druhá nejčastější chyba hned po kontrastu. Čtečka pak přečte jen název souboru, typicky „IMG_4821“. Pozor i na opačný extrém: čistě dekorativní grafika alt text mít nemá, má být před čtečkou skrytá.
• Web nejde ovládat klávesnicí. Kdo nemůže používat myš, prochází stránku klávesou Tab. Na co se nedá dostat, to pro něj neexistuje. Patří sem i odkaz „Přejít na obsah“ na začátku stránky, který u nás skutečně přesune fokus na hlavní obsah, ne že jen odscroluje. To je detail, který většina implementací plete.
• Zrušený fokusový rámeček. Ten obrys kolem aktivního prvku není estetická vada, je to kurzor člověka, který nepoužívá myš. Vypnout ho pravidlem outline bez náhrady znamená nutit uživatele ovládat web poslepu. My ho nevypínáme nikde.
• Formulářová pole bez popisku. Placeholder není popisek: zmizí ve chvíli, kdy začnete psát, a čtečka ho nemusí přečíst vůbec. Každé pole našeho kontaktního formuláře má vlastní popisek a správně nastavený autocomplete, skupiny voleb jsou zabalené ve fieldsetu s legendou.
• Chybová hláška jen červenou barvou. Když formulář po odeslání zčervená, nevidomý uživatel se nedozví nic. Hláška musí být programově navázaná na konkrétní pole a čtečka ji musí ohlásit. U nás to řeší atributy aria-invalid a aria-describedby plus role alert, takže se chyba oznámí ve chvíli, kdy vznikne.
• Klikací divy místo tlačítek. Vizuálně k nerozeznání, pro klávesnici i čtečku neexistující. Na našem webu není jediný: akce jsou tlačítka, navigace odkazy, a každé tlačítko má přístupné jméno, i když je v něm jen ikona.
• Video bez titulků a audio bez přepisu. Týká se 167 tisíc lidí se sluchovým postižením v Česku, plus všech, kdo si video pouštějí bez zvuku v tramvaji nebo v open space.
• Zakázaný zoom na mobilu. Nastavení, které vypne přibližování, udělá z webu nečitelnou stránku pro každého, kdo potřebuje větší písmo. Nikdy to neděláme. Další časté chyby mobilních verzí rozebíráme v článku o chybách responzivního designu.
• Animace, které nejdou vypnout. Parallax, poletující prvky a pohyblivá pozadí umí vyvolat nevolnost nebo migrénu. Kdo má v systému zapnuté omezení pohybu, má dostat statickou verzi. My v takovém případě vypínáme animace i grafický WebGL efekt v hlavičce, který se vykreslí jako jediný statický snímek.
• Rozházená hierarchie nadpisů. Uživatelé čteček často procházejí stránku po nadpisech jako obsahem knihy. Když je hlavní nadpis na stránce třikrát a úrovně se přeskakují, obsah se rozpadne. Stejný strom nadpisů navíc čte i vyhledávač.

Poslední kategorii tvoří interaktivní komponenty, které vypadají hotově, ale čtečce neřeknou nic. Rozbalovací mobilní menu a akordeony musí hlásit, jestli jsou otevřené nebo zavřené, a musí jít zavřít klávesou Escape. U nás to tak funguje. Zároveň je poctivé dodat, že přístupnost není stav, ke kterému se jednou dojde a zaškrtne se. Je to průběžná práce a i my na vlastním webu pořád máme co zlepšovat. Kdo tvrdí, že má hotovo, buď má za sebou nezávislý audit, nebo netestoval dost.

Jak si přístupnost otestujete sami?

Základní kontrola zabere půl hodiny a nepotřebujete na ni nic placeného. Projděte následující testy na svých nejdůležitějších stránkách, typicky na domovské stránce, na stránce produktu nebo služby a na kontaktním formuláři. Právě tam se ztrácejí peníze.

K tomu se hodí automatický kontrolní nástroj, který projde kód a vypíše zjevné chyby: kontrast, chybějící alt texty, pole bez popisků. Má to ale zásadní limit, který je vidět i na datech WebAIM. Automat odhalí jen tu část problémů, která se dá strojově detekovat. Jestli je odkaz pojmenovaný srozumitelně, jestli dává pořadí obsahu smysl a jestli se dá formulář reálně dokončit, pozná jen člověk. Automatický test je první síto, ne certifikát.

Pokud nechcete testovat sami, projdeme web za vás. V rámci bezplatné analýzy webu se díváme i na přístupnostní bariéry, které nejčastěji stojí mezi návštěvníkem a odeslanou poptávkou.

Zlepší přístupnost webu SEO?

Tady se hodně přehání. Google nikde netvrdí, že by přístupnost byla faktorem hodnocení, a v březnu 2026 dokonce sekci o přístupnosti odstranil ze své dokumentace JavaScript SEO Basics. Kdo vám slibuje lepší pozice výměnou za přístupnost, prodává něco, co nemá čím doložit.

Doložitelný je technický průnik, a ten je reálný. Alternativní texty slouží čtečkám i vyhledávači: Google v dokumentaci pro obrázky (otevře v novém okně) uvádí, že mu alt text pomáhá pochopit obsah obrázku. Sémantické HTML se správnou hierarchií nadpisů čte stejně čtečka jako crawler. A obsah, který je skutečně v HTML a ne jen doskládaný skriptem po načtení, je dostupný oběma. Přístupnost tedy nekupujete kvůli pozicím, ale slušná část té práce se překrývá s tím, co pro SEO stejně děláte.

Kolik přístupnost webu stojí a proč se vyplatí stavět rovnou?

Rozdíl mezi „postavit přístupně“ a „opravit dodatečně“ je stejný jako mezi zateplením při stavbě a rozkopáním hotového domu. Když se web staví správně od začátku, přístupnost není samostatná položka rozpočtu. Sémantické HTML, popisky u polí, kontrastní paleta a ovládání klávesnicí nestojí víc práce než jejich nepřístupné varianty. Jen se na ně musí myslet ve chvíli, kdy komponenta vzniká.

Dodatečná sanace je jiný příběh. Opravit kontrast znamená projít celou barevnou paletu a všechna místa, kde se používá. Nahradit klikací divy tlačítky znamená sáhnout do každé komponenty. Doplnit popisky formulářů znamená přepsat formuláře. U hotového webu se proto přístupnostní sanace často blíží ceně nového webu, jen s tím rozdílem, že na konci máte pořád ten starý.

U nás začíná web na míru na 10 000 Kč a průběžná SEO správa na 590 Kč měsíčně. Přístupnostní základ, tedy prakticky všechno z předchozích kapitol, je součástí stavby, ne příplatek. Není to velkorysost, je to jednoduchá ekonomika: udělat to rovnou je levnější než to dělat dvakrát. Hotové šablonové řešení tuhle kontrolu neumožňuje, protože do jeho komponent nevidíte a nemůžete je opravit.

Co vám naopak nikdo poctivě nespočítá dopředu, je cena kompletní sanace už existujícího webu. Dokud se nezjistí, na čem web stojí a kolik komponent se musí přepsat, je každá částka střelba naslepo. Proto se u sanace vždycky začíná auditem, ne nabídkou.

Shrnutí: přístupnost není charita, je to obsluha zákazníka

Nepřístupný web nevyloučí menšinu. Vyloučí každého sedmého dospělého Čecha, většinu lidí nad osmdesát a každého, komu se zrovna třese ruka nebo svítí slunce na displej.

Shrnuto do několika vět: v Česku žije 1 313 tisíc lidí se zdravotním postižením a s věkem jejich podíl prudce roste, ve skupině 80 až 89 let je to 57 %. Zákon č. 424/2023 Sb. dopadá jen na část firem, protože mikropodniky má vyjmuté, ale komu se týká, ten riskuje až 10 milionů korun a zveřejnění v seznamu České obchodní inspekce. Měřitelnou laťkou je dnes WCAG 2.1 na úrovni AA přes harmonizovanou normu EN 301 549. A šest nejčastějších chyb, které WebAIM na webech nachází, tvoří 96 % všech nalezených problémů, takže většinu bariér zvládnete odstranit i bez specializovaného týmu.

Chcete vědět, kde má váš web bariéry a jestli na vás zákon o přístupnosti dopadá? Ozvěte se nám. Projdeme web, ukážeme konkrétní nálezy i to, co s nimi udělat, a poctivě řekneme i to, když je většina věcí v pořádku. Jak k přístupnosti přistupujeme na vlastním webu, si můžete přečíst v našem prohlášení o přístupnosti.